MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY - ZÁPAD

Otevření krušnohorské vinařské stezky v Horní Blatné / Jiří Kupilík, foto Petr Maglia

9.8.2025 | Autor: admin | kategorie: 07 Události aktuality,2012/07

 

Brtník krušnohorský pasoucí se na dozrávajících borůvkách poblíž vinostezky

 

Dlouho připravovaná vycházka po stopách kdysi slavného hornoblatenského vinařství proběhla plně v režii zúčastněných odvážlivců, kteří neváhali obětovat svůj volný sobotní čas ve prospěch nejistého dobrodružství.

Po několika zastávkách v centru městečka upoutal pozornost všech medvěd pasoucí se na dozrávajících borůvkách pod Jindřišskými skalami. Vylekal sice několik horolezců, ale výkřiky skupiny poutníků „zažeňme tu potvoru kameny“ zůstaly bohudík bez odezvy a chráněný přírodní druh „brtník krušnohorský“ zmizel v nedaleké houštině bez újmy na zdraví.

 

Dozrávající hrozny na dnes již zplanělých jedincích místního druhu vinné révy

 

Po tradičním hornoblatenském vinném pečivu „Pfaffernüss“ se na zastávce v „Babiččině údolí“ jen zaprášilo. Také ochutnávka posledních zásob vína z historických městských sklepů „Wolfgangspinke“, poté, co tekutina prošla několikanásobným recyklačním procesem, se vydařila a těch zbývajících asi deset litrů „Welfligergrüne“ definitivně vzalo za své. Všechny potěšily dozrávající hrozny na dnes již zplanělých jedincích místního druhu vinné révy. Na Moravě kvete, u nás dozrává.

V Babiččině údolí poutníci ochutnali hornoblatenské vinné pečivo „Pfaffernüss“

Poslední dvě občerstvovací stanice (zastávky) na Blatenském vrchu a na „Šancích“ daly putování již jen závěrečnou tečku. Skupinu příjemně unavených poutníků na poslední úsek cesty do Horní Blatné doprovodil svým zpěvem a hrou pravý dudák. A ti, co všech šest hornoblatenských kilometrů ve zdraví absolvovali, mohou hrdě prohlásit: „Veni, vidi, vici.“

Ochutnávka posledních zásob vína z historických městských sklepů „Wolfgangspinke“

 

Hornoblatenské vinaře doplnil svým zpěvem a hrou pravý dudák

 

Akce slovy poutníka z dalekého Pstruží

V sobotu to byl úžasně příjemný zážitek. Perfektně zorganizované, vtipný průvodce, báječná nálada, „medvěd“, výborné „medovníčky“, vínečko i gulášek… a navrch nefalšovaný dudák. Nemělo to chybu. Překvapil i velký zájem veřejnosti. Moc a moc díky za celou naši rodinu i další „Pstružáky“

Dopisovatel AHA

Pfaffernüss – hornoblatenské vinné pečivo

 

Pro ty, kdo by snad nevěděli, co jsou to Pfaffernüss, přinášíme recept na přípravu tohoto chutného pečiva od věhlasné hornoblatenské kuchařky Geroldy Předotové z hotelu Modrá hvězda.

1 kg hladké mouky, 20 dkg másla, 40 dkg cukru, 1 sklenice medu (900 g), 1 prášek do perníku, 2 balíčky mletého fenyklu, 1 balíček mletého anýzu, 2 balíčky mletého pepře, mléko podle potřeby – těsto musí být tužší, ne řídké.

Postup: Vše smíchat dohromady, poté z těsta vytvořit malé válečky o průměru 1,5 cm a krájet na zhruba 1,5 cm velké kousky. Naskládat na plech, který nemusí být vymazaný, a péct při teplotě 180 stupňů (spíše sušit). Dát do krabičky a nechat odležet cca 14 dní, aby pečivo změklo.

O otevření hornoblatenské vinařské stezky referoval 2.července i německý deník Freie Presse, jehož redaktorka Eva-Maria Simon se na pozvání Luftu akce zúčastila.

Weinliebhaber flunkert zu Werbezwecken

 

Für das Weltkulturerbe Montanregion Erzgebirge bewerben sich sechs böhmische Orte. Freie Presse stellt sie vor – mit ihren Schätzen und ihren Wunden aus der Geschichte. Teil 4: Platten/ Horní Blatná.

 

Das Erzgebirge ist stets für eine Überraschung gut. Bei Platten/Horní Blatná zum Beispiel hängen nicht Vogelbeeren an den Bäumen, sondern dicke, süße Weintrauben. Aber nur, wenn Jiří Kupilík eine Gruppe auf den Weinbaupfad um die Stadt führt.

„Hier sind die Weinterrassen,“ ruft er durchs Megafon und lässt die Blicke über die Hügel schweifen. Tatsächlich: Die Landschaft mit offenen Wiesen, gegliedert durch einzelne Bäume, erinnert an die Toskana. Nur das Klima passt nicht ganz: Am Erzgebirgskamm auf mehr als 800 Metern weht ein kühler Juniwind. Kaum zu glauben, dass dort Wein gewachsen sein soll. Kaum zu glauben – und auch nicht wahr.

Es stimmt zwar, dass im Mittelalter eine Klimaerwärmung Reben sprießen ließ. Selbst an sonnigen Hängen des Erzgebirges. Aber nicht dort oben. „Die Hügel sind Überreste der Zinnseifen,“ erklärt Michal Urban, Geologe aus Prag, Wahl-Erzgebirger und Unterstützer der Weltkulturerbe-Bewerbung. Der Weinpfad ist in Wirklichkeit ein Bergbaulehrpfad, der von der Stadt bis zum Plattenberg/Blatenský vrch führt.

Aber Weinliebhaber Kupilík ist jedes Mittel recht, um sein (H)Erzgebirge mit der besonderen Luft anderen näher zu bringen. „Krušnohorský LUFT / Herzgebirge“ heißt eine Monatszeitschrift, die er und seine Mitstreiter seit Dezember herausgeben. „Wir machen Werbung für die Region,“ so Redakteur Petr Maglia. 650 Exemplare verteilen sie pro Monat, bald könnten es 850 werden.

Die Zeitungsmacher sind nicht um Worte verlegen. Jiří Kupilík hält mit der Gruppe an einem Graben an: „Das Wasser mussten wir rausnehmen, um den Wein zu strecken.“ Gut, dass Geologe Urban weiß, was das wirklich ist: Der Plattener Kunstgraben von 1540. Auf knapp 13 Kilometern transportierte er Wasser von Gottesgab/Boží Dar nach Horní Blatná. So kanalisierten die Bergleute das Schwarzwasser und andere Bäche. Gaben ihnen Kraft, trotz des geringen Gefälles. Genug für mehr als zehn Hütten und Pochwerke. „Der Kunstgraben ist einer der größten und besterhaltenen,“ so Urban.

Schneeberger Bergleute besiedelten ab 1532 die 199 Parzellen der Renaissance-Stadt. 1546 wurde sie böhmisch. Nach der Gegenreformation im 17. Jahrhundert wanderten Protestanten aus – und gründeten Johanngeorgenstadt. Heute stehen in Horní Blatná Häuser leer. Immerhin lockt die Landschaft Wochenendurlauber an. Kupilík präsentiert die Weinkeller: „Sie mussten groß sein. Man hat den Wein lange gelagert, weil er ungenießbar war.“ Groß sind die „Keller“. Etwa die tiefe Eispinge, wo das ganze Jahr das Eis liegen bleibt. Und die 20 Meter breite Wolfspinge. Dort gruben Bergleute nach Zinn. Zurück blieben groteske Granitformationen. Mit Wölfen hat das so wenig zu tun wie der Wanderweg mit Wein: Ursprünglich war die Pinge nach St. Wolfgang benannt, Patron der Bergleute.

So genau nimmt man es in der Stadt nicht. Hauptsache, der Wein schmeckt, der zum Schluss ausgeschenkt wird. Das Etikett verbirgt Kupilík. Vielleicht kommt der Tropfen ja doch aus dem Erzgebirge. In Horní Blatná kann man nie wissen.

Eva-Maria Simon

Freie Presse, Montag, den 2. Juli 2012, Seite 14

 

Komentáře jsou uzavřeny.

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář